Poradna
Na vaše dotazy odpovídá MUDr. Tamara Tošnerová /psychiatr/. Tíží vás péče o vašeho staršího blízkého? Napiště, zeptejte se, případně i anonymně. Ne vždy je možno odpovědět konkrétní radou, většinou lze doporučit jen směr hledání. Ptáte se na problém týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, či na problém související se stářím? Pokud dotaz nesouvisí s problematikou stáří, obraťte se na jiné poradny, nenáleží sem a budou mazány. Mazány budou rovněž pokusy o dotazníkové akce.
děda - neúnosná situace
15.7.2005 | hanka
Dobrý den,
prosím o doporučení dalšího postupu - K mým rodičům se cca před 10lety nastěhoval otec mého otce, nyní 86 let, chodí o francouzských holích, ale dojde si i sám na nákup, připraví jídlo..Po psychické stránce - pracuje na pčítači, s internetem, ale stále se zhoršuje komunikace s okolím, postupně si všechny znepřátelil svými nekompromisními názory. Mojí mamku začal cca před rokem vyhánět se slovy, že od ní nic nechce, nechce od ní jídlo, nic, nepřišel např. na štědrovečerní večeři. Oboum říkal, že se o něj nestaraj, nemluvěj atd. Rodiče se snažili, ale oba mají náročnou práci.
Cca před půlrokem přestal komunikovat s mamkou úplně, začal si sám kupovat jídlo, a vůbec nevycházel ze svého pokoje - jen když nebyli doma. Otce úkoloval pomocí sms.
Nyní došlo k vyhrocení situace - děda navštívil sestru mého otce (sám dojel), kam se chtěl odstěhovat a zjistil, že je to v nejbližší době nereálné, a napsal dopis ve smyslu, že je mrzákem, že už ho nic pěknýho nečeká a všichni jsou k němu nevšímavý - našim to vyznělo jak vyhrožování sebevraždou, načež mamka prohlásila, že je to pro ní neůnosný psychický nátlak a odstěhovala se. Otec tam s dědou bydlí (dům postavili moji rodiče), ale vůbec se nevidí a nekomunikují. Otcova sestra i její manžel jsou nemocní a bydlí u nich ještě syn.
Zjistila jsem po 4 dnech, že naši se situací nic nedělají - donutila jsem otce se domluvit s obvodní lékařkou (s tou má děda nadstandartní vztah) a dostal u ní číslo na psychložku. Ta mu prý v podstatě řekla, že se nic nedá dělat,že má zkusit s dědou komunikovat, že si děda musí vytvořit důvěru k osobám blízkým. Podle mě to není řešení, všichni tři jsou na tom psychicky špatně, mamka prohlašuje, že se zpět domů nevrátí a nevím, kam se dál obrátit pro další řešení - samostatná aktivita mých rodičů je bohužel mizivá..
Děkuji
Po pročtění vašeho pohledu na dění, tak lze říci, že jste v daném případě "externista". Docházíte k rodičům, ale nežijete u nich. Ráda byste byla v roli "katalyzátoru" dění, ale vaše dobře míněné rady vyznívají na prázdno. Můžete mít pocity hořkosti a beznaděje, že by se situace dala řešit, kdyby... Zkuste se podivat na osobnost dědečka v průběhu jeho života, byl vždycky hodný, laskavý, spolupracující? Jak to bylo s nekompromisními názory dříve? Jaký byl vztah mezi otcem a synem, mezi tchánem a snachou? Jestliže dospějete spolu i vaším tatínkem, že jednou o hrubou změnu chování u dědečka, tak poté je třeba znovu kontaktovat obvodní paní doktorku, že nelze vyloučit chorobu. Jestliže současné povahové rysy vždy byly přítomny, tak vám nezbude klidně znovu probrat situaci s dědečkem, případně spolu i s obvodní paní doktorku, k níž má důvěru, bude-li mít paní doktorka dost prostoru k "mediační" práci, jak si představuje další soužití v rodině. To je tak všechno, co můžete udělat, váš pohled na dění není pohled vašich rodičů. V poradně je několik podobných příspěvků, podívejte se i na ně.
