Poradna

Dědeček 83 let

13.1.2014 | Petra Hamalová

Dobrý den,
mému dědečkovi je 83 let. Hrozně ráda vzpomínám na své dětství a čas s ním strávený, ale nyní se strávený čas s ním pro mě stává až psychickým terorem. Jeho potřeby obstarávám pouze já. Jeho dva synové o něj nejeví žádný zájem, a když už tak jsou jen problémy v podobě řešení peněz a dědečkova majetku, který nechal, ale už před časem mě.
Byl to člověk, který celý život pracoval, neměl žádné dluhy, rád se staral o dům a zahradu než mu jeho syn prodal střechu nad hlavou. Od té doby to šlo s ním tak nějak z kopce. Do nedávné doby se mnou bez problému absolvoval veškeré lékařské vyšetření. Teď bohužel už nechce k žádnému lékaři chodit. Vždy mi řekne, že ho chci zlikvidovat a zbavit se ho. Nějakou dobu jsem se přes to všechno dokázala přenést a vlídným slovem s ním vše probrat a pořešit. Ted jsme ve fázi, kdy na mě jen kříčí, jak jsem ho o všechno okradla atd...Pracuji v krátkém a dlouhém týdnu 16 hodin denně. Ve svém volnu mu nakupuji, vařím mu, starala jsem se mu o hygienu. Ted se nechce mýt. Shromažďuje všelijaký bordel, který najde. Jednou mi řekl, že byl na procházce a ztratil se...zapoměl kde je, vůbec nepoznával místo. Trpí hemeroidama a jednou jsem ho přistihla jak si něco strká do zadku...KLACEK!!! Málem mě trefilo, okamžitě jsem se otočila a jela mu koupit mast na hemeroidy. Co se jeho zdr.stavu týká, musím ho už kontrolovat jestli je opravdu v pořádku, protože, když ho něco tíží či bolí tak mi to neřekne. Jednou jsem ho doma našla sedět na gauči jak něco dělá s nějakými kabely (navrchu obnaženými) a druhý konec měl v zásuvce. I přesto, že mu vařím a nakupuji vybírá popelnice a dokonce jsem ho přistihla jak jí nějakou plesnivou zavařeninu. Útočí velmi vulgárně na souseda, byla jsem i svědkem toho jak se můj děda na něj rozeběhl s polenem v ruce. Soused mu nikdy nic neudělal. Volá mi uprostřed noci, abych mu nezapoměla koupit třeba kávu. Někdy když přijedu ptá se mě kolik mu je, nebo kde jsem celý měsíc přitom jsem u něj byla před dvěma dny. Dokonce nepoznal svou dceru (mojí matku). Při našem posledním setkání jsem se málem zhroutila. Už to s ním nezvládám. Byli jsme u jeho praktického lékaře tam jsem řekla jaký mám problém a paní doktorka ho nechala namalovat hodiny (na druhý pokus je namaloval dobře) a řekla, jen že je to starý člověk, a že ted vypadá moc dobře. To mi, ale bohužel nestačí. Nezvládám to a nedokážu si představit, mít do toho vlastní rodinu. Obdivuji lidi, kteří to dávají. Klobouk dolu. Má otázka z ní: Na koho se s tímto problémem obrátit, kdo mi pomůže, když odmítá návštěvu lékaře? Nechci ho nechat napospas jeho pravděpodobné demenci.
Předem moc děkuji za odpověď.

Připustit si vážnou duševní chorobu u člověka, kterého si vážíme je velmi komplikované, emocionálně náročné a často provázené pocity viny. To, že člověk vypadá dobře a na opakovaný pokus namaluje hodiny, neznamená, že není dementní. Nepoznal-li děda svou dceru, jedná se o vážný problém. Bylo by vhodné podrobnější vyšetření u psychiatra, případně u neurologa. Pomoc by byla vhodná i ze sociální oblasti, rozdělit péči na vaši a profesionální. To znamená požádat o pomoc pečovatelskou službu, /doporučuje praktický lékař/ podívat se po denním centru, kam by mohl docházet. A také by bylo vhodné zažádat o příspěvek na péči. Se stupňujícími poruchami chování může jeho stav dospět do stavu "nebezpečný sobě a okolí" a poté by byla potřebná případně nedobrovolná hospitalizace. Převoz do ústavní péče. Po všech stránkách jste se ocitla ve velmi složité životní situaci, řešení je velmi těžké a emočně náročné.