Poradna
Na vaše dotazy odpovídá MUDr. Tamara Tošnerová /psychiatr/. Tíží vás péče o vašeho staršího blízkého? Napiště, zeptejte se, případně i anonymně. Ne vždy je možno odpovědět konkrétní radou, většinou lze doporučit jen směr hledání. Ptáte se na problém týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, či na problém související se stářím? Pokud dotaz nesouvisí s problematikou stáří, obraťte se na jiné poradny, nenáleží sem a budou mazány. Mazány budou rovněž pokusy o dotazníkové akce.
jak se chovat k matce
11.11.2009 | marie
.Mám 67letou matku,která pobírá od svých 20let,kdy ji byla diagnostikována hebefr.schizofrenie,plný inv.důchod.jsem docela zoufalá,protože matka určitě žádné léky nebere.ani nevím,zda by ji pomohly.žije sama již 12let,co ovdověla.otec ji velmi pomáhal,teď je to moje povinnost,ale je to pro mě velmi stresující.nevím,zda měla někdy další ataky nemoci,ale je velmi vztahovačná,podezíravá,hádavá...prostě nikomu nevěří.nikdy jsem s žádným lékařem o její nemoci nehovořila,to ,že je takto nemocná mi sdělila babička-když mi bylo 16let.a nechápala jsem,jako dítě jsem to samozřejmě nepoznala.máma je ale vcelku soběstačná-uvaří si,přepere,nákupy ji vozím,s úklidem pomůžu.ale rodina tam málo jezdí . ani se nedivím,ty řeči a chápání zdravý člověk těžko bere.je v něčem jako malé dítě,v jiném zase člověk bez citu a taktu.snažím se co nejvíce informací najít o této nemoci,vím,že tito lidé nesnášejí kritiku,vymlouvání čehokoli...já jsem se mámě narodila už když touto chorobou trpěla,mám obavu,jestli neonemocním já nebo moje děti,které už jsou dospělé.nevím,jak přistupovat k tomuto matčině chování-strašně mě to nervuje a rozčiluje,vždy vyletím,potom si říkám,že je přece nemocná....ono je to ale velmi náročné mlčet,ovládat se,nechávat si hrubě nadávat,vyčítat....atd.určitě žádného psychiatra nenavštěvuje,ani bych ji tam nedostala,bere léky na srdeční arytmii a hypertenzi.lidi nevyhledává,samota ji vyhovuje,nejvíce zlá byla na mého otce,který byl velmi charakterní a obětavý člověk,po jeho smrti je zlá na mně,nevím si s tím rady.děkuji za vaši odpověď.m.
Zkuste se domluvit s maminčiným praktickým lékařem (zřejmě on ten, který jí léky na tlak předepisuje) ohledně jejího psychického stavu a možné návštěvy psychiatrie. Pokud její chování je okolím tolerované a nikomu nevadí, tak můžete hovořit o štěstí, že její zlobné chování a vztahovačnost nikoho v okolí neobtěžuje. Chápejte svou matku jako vážně duševně nemocnou, s tím, že každá nemoc má své příznaky, tato - ono zlobné chování. Zajištění pomoci chápete jako povinnost, je vhodnější přidat slůvko morální. Lze se pokusit rozdělit se v pomoci s pečovatelskou službou. Pokuste se i s rodinou domluvit na formách pomoci. I morální povinnost má své hranice a nemá být sebezničující.
