Poradna
Na vaše dotazy odpovídá MUDr. Tamara Tošnerová /psychiatr/. Tíží vás péče o vašeho staršího blízkého? Napiště, zeptejte se, případně i anonymně. Ne vždy je možno odpovědět konkrétní radou, většinou lze doporučit jen směr hledání. Ptáte se na problém týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, či na problém související se stářím? Pokud dotaz nesouvisí s problematikou stáří, obraťte se na jiné poradny, nenáleží sem a budou mazány. Mazány budou rovněž pokusy o dotazníkové akce.
maminka
24.2.2004 | Alena Zlesáková
Mamince je 79 let. V roce 2002 jsme u Vás paní doktorko byly i s maminkou neboť jsme si nevěděly rady. Maminka je téměř hluchá, ale konzultace se týkala jiné věci. Maminka začínala mluvit s manželem, který již byl v té době 11 let po smrti. Tatínek ji podle ní terorizoval a nařizoval co má dělat. Někdy docházelo i k situacím, že mu dávala za okno peníze apod. Od Vás maminka dostala prášky, které ale po čase odmítla brát. Maminka bydlí ve stejné ulici jako já a tak jsme se společně se sestrou střídavě o ní staraly. Pak jsme jí nechaly 2 x denně kontrolovat pečovatelkou a dovážet obědy. Když jsme přišly z práce byla maminka střídavě u mne a nebo sestra přišla k ní. O víkendech jsme se střídaly. Během roku občas docházelo k situacím kdy mi např. maminka v noci volala, že jí tatínek hrozně polil a nemá kde spát, že ji otec vyhodil z bytu a stěhuje se ke mně a pod. V listopadu loňského roku to došlo tak daleko, že mi odpoledne když jsem přišla z práce volala jedna ze sousedek maminky, že maminka celý den jezdí výtahem a čeká návštěvu, je silně zmatená a nadělala pro hosty 50 toustů. S maminkou nebylo možné mluvit, stále chtěla někam odejít a nebylo možné ji uklidnit. Přijel lékař a odvezli ji s tím že došlo k deliriu. Během výkendu jsme se sestrou řešily otázku, kam maminku umístit a volaly jsme do několika zařízení. Volno ihned měli v Písku v prácheňském sanatoriu a maminku jsme tam převezly. Maminka samozřejmě po čase se ptala, kdy půjde domů. S péčí v sanatoriu i s jednáním personálu jsme velmi spokojeny. Pro nemocné se denně organizují různé akce a i jednání s pacienty je na velmi dobré úrovni. o čemž jsem se přesvědčila i ve chvíli, kdy jsem přijela nečekaně. Střídáme se všechny výkendy se sestrou a někdy přijedou i vnoučata s rodinami. Stav maminky je někdy lepší, někdy horší. A nyní bych se chtěla zeptat. Obě se sestrou máme výčitky, zda jsme tím mamince neublížily, abychom si to někdy nevyčítaly. Máme obě několik let do důchodu a není možné 24 hodin maminku hlídat. V období vánočních svátků jsme ji měly doma a obě jsme byly vyřízené. Nyní si sestra chce vzít maminku na týden domů, ale lékaři a sestry to nedoporučují. Chtěla bych se zeptat, zda si myslíte, že máme hledat jiné řešení (pečovatelku na 24 hodin) nebo nechat stávající řešení. Děkuji. A.Zlesáková
Rodinný příslušník po všech váháních má zvážit při úvahach o převzetí do péče na co mu síly stačí, nejenom finanční, ale především psychické. Lékaři i sestry sice nemusí doporučit pobyt, ale rozhodnutí je na rodině. Obávám se, že pocity viny jako hlavní motiv k převzetí do péče není šťastný nápad.
