Poradna
Na vaše dotazy odpovídá MUDr. Tamara Tošnerová /psychiatr/. Tíží vás péče o vašeho staršího blízkého? Napiště, zeptejte se, případně i anonymně. Ne vždy je možno odpovědět konkrétní radou, většinou lze doporučit jen směr hledání. Ptáte se na problém týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, či na problém související se stářím? Pokud dotaz nesouvisí s problematikou stáří, obraťte se na jiné poradny, nenáleží sem a budou mazány. Mazány budou rovněž pokusy o dotazníkové akce.
Nerozumné jednání ve stáří-pokračování
12.5.2005 | Helena Mezibranská
Děkuji za odpověď. Co se stalo před sedmi lety. Před sedmi lety právě přestala chodit do práce (pomáhala ve školce). Zda taková nebyla již dříve. K tomu mohu jen napsat, že jako malou holku mě oba moji rodiče, včetně babičky (její matky) často bili. Havně pro to, že jsem se neučila podle jejich přadstav. Otec mě řezal rákoskou, matka mě fackovala, babička mě tloukla vařečkou přes ruce a musela jsem za každou hloupost klečet v rohu na hrachu, nebo na strouhátku na křen až jsem měla kolena krvavá. Matka mě jednou zfackovala za špatnou známku tak, že jsem dostala histerický záchvat a křičela tak, že přiběhli sousedi co se to u nás dějě. Matka i babička mě neustále nadávali do blbců, pitomců, po kom můžu být tak hloupá, že po nich ne a že se budu muset jít učit a ne jít někam na školu. Co já jsem probrečela nocí, kdy jsem prosila Pána Boha, aby mě buď zbavil života, nebo mě dovolil se učit dobře, abych jim udělala radost a oni na mě nebyli tak zlí. Teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že se všichni tři hádali mezi sebou a na mně si pak vylévali zlost. Jsem přesvědčena, že platit tehdy dnešní zákony, tak je zavřeli všechny tři za týrání svěřené osoby. Když hodně přeskočím, tak jsem se vdala, měla dvě děti, ale muž začal pít a tak jsem od něj odešla k matce. Děti už byly samostatné. Už jsem se domnívala, že si na své neradostné mládí ani nevspomenu, ale jakmile začala matka nadávat, i když to nebylo přímo mně, hned se mi všechno vrátilo a já začala na ni být alergická a raději jsem odešla do druhého pokoje. To však bylo zase špatně, protože mně hned vyčetla, že nesmí nic říct a podobně. Mnohokrát jsem jí žádala a prosila, ať to nedělá, ale vždy jen mávla rukou, že ona je už stará a že na ní nezáleží. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale musí to ze mě ven. Tak nevím, co mi na to odpovíte. Mezibranská.
Váš příběh je smutný, bylo a je pro velmi složité osamostatnit se, stát se nezávislou. Bohužel soužití s vaší maminkou bylo rizikové od začátku, nestranný pozorovatel by vám nedoporučoval vedení společné domácnosti. Obávám se, že vaše maminka netrpí trvalou duševní chorobou, ale jeji povahované rysy jsou značně problematické, spiše by se dalo hovořit o asociálnosti.
