Poradna
Na vaše dotazy odpovídá MUDr. Tamara Tošnerová /psychiatr/. Tíží vás péče o vašeho staršího blízkého? Napiště, zeptejte se, případně i anonymně. Ne vždy je možno odpovědět konkrétní radou, většinou lze doporučit jen směr hledání. Ptáte se na problém týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, či na problém související se stářím? Pokud dotaz nesouvisí s problematikou stáří, obraťte se na jiné poradny, nenáleží sem a budou mazány. Mazány budou rovněž pokusy o dotazníkové akce.
onkologicky nemocný Brno
26.11.2007 | Marcela
Dobrý den,
můj manžel (42) je po operaci mozk. nádoru, zahájena chemoterapie. V poslední době je velice pomalý a zapomíná, co vlastně šel dělat- uprostřed oblékání ponožky skončí, vstane z postele, neví co dělá, tak si zase lehne, nebere léky, nechce se umývat (nebo tvrdí, že už to udělal), jede k lékaři, ale i přesto, že mu napíšu, kam a kdy, stejně jede jinam, pak mi volá, že ho tam nemají, že jsem to spletla já, bez dozoru nedokončí jednoduchou začnutou práci, mám obavy ho ponechávat samotného doma. Je zatím v pracovní neschopnosti, Očr mu obvodní lékařka pro mne nechtěla napsat- prý je chodící. Když přijedu z práce domů- cca 17-18 h, ještě spí a ptá se mě, proč ho budím- neví, jestli už je ráno nebo večer...Na chemu se doktoři střídají, nikdy nevím, ke kterému půjde, s sebou mě do ordinace vzít nechce (vzteká se, že není malý-musela bych dělat asi scénu...). prosím o radu, zda existují na internetu nějaké metody, jak dobrovolně přimět nemocného, aby vstal, vzal si léky,... jak vysvětlit, že si je skutečně nevzal??? Mám o něj strach a nezvládám moc dobře řešit popsané situace, zkouším to po dobrém i po zlém, ale nic moc dlouho nefunguje a já pak každý střet většinou tajně obrečím- je mi to líto. Nechci ho ztratit kvůli nějakému výpadku léku apod. děkuji za cenné rady.
Jste ve velmi složité životní situaci, neboť "Jak dobrovolně přimět nemocného, aby vstal, vzal si léky,... jak vysvětlit, že si je skutečně nevzal???" není příliš reálná, pokud odmítá. Předpokládám, že máte krabičku, barevně odlišenou s označením ráno, poledne, večer. Cílem snažení by bylo přijetí myšlenky nemoci u vašeho muže, a choroba je spojena s výše uvedeným. Ne každý k tomu dospěje, ne u každého je toto reálné. Zatím lze hovořit o nekritičnosti, což je především pro okolí daleko složitější, pečující podléhá snadněji depresivním stavům. Ovšem, jak vidíte ani vaše obvodní lékařka v plném rozsahu není o postižení informovaná, i ona by měla vědět o zatímním průběhu choroby. A ten se bude měnit, nepříjemné je, že váš muž jakoby neměl ošetřujícího lékaře, tedy toho, kdo koordinuje léčbu, s kým je možno konzultovat problematiku. Chemoterapie byla někým doporučena, kým bude výsledek léčby po jejím ukončení zhodnocen? Kdo bude podávat zprávu a doporučovat další péči? Takže tento problém by měl být vyřešený, abyste měl "spoluřešitele".
