Poradna
Na vaše dotazy odpovídá MUDr. Tamara Tošnerová /psychiatr/. Tíží vás péče o vašeho staršího blízkého? Napiště, zeptejte se, případně i anonymně. Ne vždy je možno odpovědět konkrétní radou, většinou lze doporučit jen směr hledání. Ptáte se na problém týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, či na problém související se stářím? Pokud dotaz nesouvisí s problematikou stáří, obraťte se na jiné poradny, nenáleží sem a budou mazány. Mazány budou rovněž pokusy o dotazníkové akce.
Poruchy chování ve stáří
30.3.2005 | Dáša
Moje maminka má 74 let. Ovdověla, Když jí bylo 25 let, potom měla druha cca 10 let, který ji opustil. Dalších 10 let byla vdaná a opět ovdověla. Od roku 1975 do roku 1980 bydlela s mou sestrou v domě po mém otci, ale pro stálé neschody se sestra odstěhovala a s mamkou se dál nestýká. Měla kamarádku v práci 20 let, ale kvůli pomluvám se s ní dnes opět nestýká. Před 10-ti lety se přestala stýkat i s vlastní sestrou, protože si nechtěla od ní nechávat dělat věnec na hrob. Protože náš dům přepsala v průběhu let rovným dílem na mě a moji sestru, kontaktovala mě moje sestra před dvěma lety s tím, že chce dům prodat (i s mamkou), protože potřebuje peníze. Nechtěla jsem, aby byl náš dům prodán a mamka se pak musela někam stěhovat a tak jsem sestru vyplatila a mamce zůstalo na domě věcné břemeno - doživotní užívání bytu ve druhém podlaží a společné uživání společných prostor. Navštěvovala jsem mamku uplynulých 25 let každé pondělí a čtvrtek, když bylo potřeba něco zařídit či přenést, udělala jsem to. Jinak je mamka fyzicky v pořádku a dokáže se o sebe sama postarat. Bohužel v současné době se moje dcera chtěla osamostatnit a tak jsem jí povolila, aby se nastěhovala do domu k mamce - do bytu v přízemí s tím, že bude spolu s babičkou užívat garáž, protože přítel mé dcery jezdí 20km do práce a je nutné, aby měl kde parkovat auto, jinak by mu v uplynulé zimě hrozilo, že do práce nepřijede včas. S touto situací moje mamka nesouhlasí, chce užívat veškeré společné prostory i nadále sama a došlo to tak daleko, že se mnou nemluví, nezdraví mě a musela jsem jí vrátit i klíče od jejího bytu. Já bydlím ve vedlejší obci, ale byla jsem na mamce dosud dost psychycky vázaná, těžce to nesu a nevím, jak se mám zachovat, protože bez garáže by dcera nemohla v domě s přítelem bydlet a protože užívá garáž, mamka se mnou už od 8.1.2005 nemluví. S mou dcerou a synem babička mluví, tak ji navštěvují oni, abych alespoň věděla, že je v pořádku, ale tato situace mě velmi bolí. Jak dál?
Je skutečně velmi bolestné přihlížet situaci, která tak ji vidíte, nemá řešení. Ale i lidi, které máme velmi rádi, mají i své nedobré vlastnosti, kvůli nimž obtížně vycházejí s okolím. Sami je nevnímají, jsou k nim nekritičtí, osočují okolí a ti pak trpí. Maminka byla svou povahou, dejme tomu složitější, zkuste při veškeré lásce k ní, přiznat si i negativa. Jedná se o celoživotní rys, na stará kolena neměnitelný, mírně se zvýrazňující. Těžko vaše dcera v domě v nepříznivé atmosféře bude s přítelem přežívat, i kdyby doslo k soudními sporu, který by dcera jistě vyhrála. Nevim, jak byste vy sama soudní při prožívala. Ne vždy se stáří snoubí s moudrým, vyzrálým postojem, ale zdůrazňuji, jedná se o celoživotní obtížně ovlivnitelnou poruchu. Jaký byl člověk v 30 letech, takový bude i v 70 letech. Konec konců jedná se o zátěžovou situaci v níž se prokáže, jaký je vztah mezi vaší dcerou a jejím přítelem.
