Poradna

sociální služby

4.1.2007 | Rapáčová

Vážený pane doktorko,
bohužel dnes jsem poznala a pochopila, jaké " zlepšení" pro postižené nový zákon přinesl. Podle mého dal ústavům do rukou nekontrolovatelnou zbraň proti těm, kteří se mohou bránit nejméně - merntálně postiženým. Proč jsem k takovémuto závěru došla?
Mám mentálně postiženého syna nízkofunkčního nemluvícího autistu v úsp od r. 1987. K umístění do úsp jsme se rozhodli z důvodu zabezpečeníé syna po naši smrti s tím, že ústav se nachází v blízkosti našeho bydliště a pokud nám síly stačí můžeme udržovat se synem pravidelný kontakt - víkendy, svátky, dovolené tráví s námi a s poskytovanými službami byl syn i my spokojeni.
Před 3 lety ústav zařídil bydlení mimo hlavní budovu v domečcích v areálu ústavu, kam byl syn přestěhován, bez konzultací s rodiči. Pokud by proběhlo vše v klidu, nic lepšího nemohlo syna potkat.Přechod syna do nového prostředí, stále noví pracovníci, kteří se zpočátku neustále měnili než se systém zaběhl, noví spolubydlící aj. způsobilo, že propuklo u syna agresivní a sebepoškozujícíé chování, které se stupňovalo a projevovalo se i při návšěvách rodiny. Ošetřujícím ústavním psychiatrem byl odeslán do psychatrické léčebny. Tam jeho chování bylo při nezměněné léčbě klidné a léčebna urgovala jeho návrat do úsp. Při návratu již v sanitce při zahlédnutí obrysů budovy ústavu se zpět projevilo toto chování. Pobyt v léčebně se opakoval se stejným závěrem - není důvod k pobytu v psychiatrické léčebně. Snahou ústavu bylo zařídit trvalý pobyt v psychiatrické léčebně, aniž byl učiněn pokus upravit podmínky pro syna, s tím, že nejsou schopni zajistit mu péči.
Protože psych. léčebna syna propustila, platil starý zatracovaný zákon, jiná služba nebyla dostupná, v úsp nakonec učinili opatření, za což jsem jin neskonale vděčna (změna personálu, jednolůžkový pokoj) a situace se ze dne na den změnila, vše se vrátilo naštěstí do klidu i ředitelka ústavu přiznala, že se spletli a že dali na ústavního psychiatra,který tvrdil, že cesta zpět není. Tento stav trvá naštěstí již přes rok.
Začala jsem doufat, že o syna bude nadále postaráno.
Tuto mou naději ovšem zkalil předložený návrh smlouvy o poskytování péče ústavem dle nového zákona. Služba se touto smlouvou mění na chráněné bydlení ( tato forma služby dříve v zákonu nebyla ), má jiné podmínky ve výčtu povinných služeb - nezahrnuje povinnost ošetřovatelské péče a výpovědní důvod služby ze strany ústavu uvedený ve smlouvě - při změně zdravotního stavu nebo psychického stavu bez zajištění poskytnutí jiné vhodné služby ani jiné bližší specifikace a podmínek vymezující zhoršení zdravotního stavu, kdo rozhoduje na základě čeho......Přestože ústav žádá o registraci pro 2 služby - jako domov pro osoby se zdravotním postižením i chráněné bydlení.
Při konzultacíohledně uzavření smlouvy s paní ředitelkou ústavu se mi moje obavy potvrdily a ještě narostly.Sdělila mi, že oni pobyt ukončí i při dlouhodobém pobytu klienta ve zdravotnickém zařízen, protože potřebují peníze za lůžko nebo k ukončení služby může podle ní dojít v případě dlouhodobého léčení např. zlomeniny nohy- kdo mu bude nosit jídlo do patra, kdo ho bude koupat? Na to není chráněné bydlení zařízeno a ústav nebude na sebe brát odpovědnost v zajišťování jiných služeb a i když jiný typ služby než chráněné bydlení poskytují, nemusí tam být zrovna místo,a že vždy bude i po naši smrti ustanoven nějaký opatrovník, tak ať se potom stará, proč by si tu starost měl připouštět ústav.
Takže mám před sebou noční můru a obavy z budoucnosti a potřebuji poradit, jaké mám možnosti při uzavírání smlouvy o poskytování péče, je nějaká šance bránit se zneužití zbavování se nepohodlných a obtížných klientů náročných na péči- všichni chtějí dnes pečovat o neproblémové klienty, popíší o tom mnoho papírů, prezentují se na všech stranách, definují si spoustu cílů, poslání a principů, ohánějí se lidskými právy,vzdělávají se, čerpají fondy, klient si sám rozhodne, bude mít individální plán, klíčového pracovníka, ale když se nám nebude hodit do krámu, tak se ho lehce zbavíme - od toho máme smlouvu, uživatel ji podepsal, tak se přece dohodl. Měl konečně právo si o sobě rozhodnout sám, přestože jiná dostupná služba není k mání.
Prosím o názor.
Zdraví a děkuje L. Rapáčová

Emoce nejsou dobrým rádcem, jsou - li dominující, díváme se do křivého zrcadla. Zákon o sociálních službách, je zcela moderně pojatý, je otázkou, jak jej kdo uchopí. Těžko mohu souhlasit s větou "dal ústavům do rukou nekontrolovatelnou zbraň proti těm, kteří se mohou bránit nejméně - mentálně postiženým". Klienti jsou v ústavech (mající v péči toto postižení) zastoupeni svými zákonnými zástupci, což právě v souvislostí s novým zákonem bylo v rámci ústavů inciováno a bylo upraveno ve prospěch rodinných příslušníků. Pokud měli zájem a možnost tuto funkci vykonávat, právě k tomu, aby hájili jejich zájmy. Je v zájmu rodin kontaktovat svépomocné skupiny se zaměřením na váš problém (autismus) s cílem najít řešení. Možná ústav, kde je váš syn umístěn, se může ukázat jako nevyhovující pro jeho postižení a bude skutečně vhodné najít jiný. Vynutit si službu, kterou ústav nenabízí, nebude možné. Možná, že interpretace smlouvy je více emočně podbarvená, než je realita.
Vzhledem k tomu, že váš syn je již 20 let v ústavním zařízení, máte s ním bohaté zkušenosti, vaše informace mohou být užitečně zase jiným.