Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

milovaná maminečka

Dobrý den,chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh,který jakkoliv vypadá jako nemožný,věřte,že to je náš nynější skutečný život.Před rokem utrpěla 85letá manželova maminka,která žila se svým 89letým manželem ve svém bytě a byli si ve všem soběstační,lehkou mozkovou příhodu.Když se zdálo,že by maminku mohli propustit do domácího ošetřování,spadla a zlomila si stehenní krček.Následovala operace a následná rehabilitační péče.Maminka je málomluvná,s lidmi se moc nekamarádí,takže přestala jíst,pít a skončila na infúzích,navíc stále chtěla domů.A tady začaly všechny problémy.Můj manžel má ještě další 3 sourozence,2 sestry a bratra.Na rodinné poradě,co dál s maminkou jsem já jako snacha řekla,že maminku do LDNky nedám,že si ji s manželem vezmeme domů.Ostatní sourozenci nás začali odrazovat,že se to musí pořádně promyslet,ale na to nebyl čas,maminka by zcela určitě živá z nemocnice neodešla,takže i přes všechny námitky a protesty jsme k nám maminku vzali domů a za pochodu jí začali budovat podmínky.Z naší ložnice jsme pro maminku zařídili hezký pokojíček a začali jsme se sžívat s novou situací,podotýkám že je 64 let a manželovi 69 let.Dosud jsme celkem aktivní,každý rok jezdíme na dovolenou k moři ,na výlety,zkrátka jsme si důchod užívali.Ale všeho jsme se vzdali rádi s pocitem,že mamince dokážeme zpříjemnit poslední roky jejího života.Bohužel maminka letos v lednu opět upadla a zlomila si krček na druhé noze.A opět,operace,následná rehabilitace,jenže...Opět v nemocnici nejedla a navíc se jí vytvořil už nekrozující dekubit,takže jsme znovu maminku vzali na vlastní žádost domů.Dnes babička sama s pomocí chodítka chodí,je bez plen a dekubit má zcela zahojený.To vše zvládáme s manželem pouze sami dva.Jeho sourozenci jsou na nás naštvaní,hlavně jim vadí,že na maminku pobíráme příspěvek od státu,nemluví s námi,pořád si na něco stěžují.Za maminkou chodí jednou týdně všichni dohromady.Přijdou tak asi na hodinu,baví se jen mezi sebou,s maminkou je to jenom stále dokola,,naše milovaná maminečko,moc se nám po tobě stýská" a odejdou.Nás nezdraví,vůbec je nenapadne,že by nám s něčím mohli pomoci,Vůbec jim nedojde,že musíme být stále doma,na maminku musíme dohlížet neustále jsme ve střehu a v noci spíme tak napůl.Že nemáme šanci třeba jednou za týden na chvíli odejít a trochu načerpat síly,kdepak,jen nám řeknou,chtěli jste maminku domů,tak si nestěžujte.kolikrát jsem je upozornila,že jsem snacha a starám se o jejich maminku,ale to je vůbec nezajímá.Dovršení všeho byla naše prosba,zda-li by se někdo ze sourozenců o maminku alespoň na měsíc postarali,že bychom si s manželem potřebovali odpočinout,nejlépe,kdybychom mohli někam v létě odjet.Jejich reakce byla,že sehnali mamince odlehčovací službu,což jsme samozřejmě k jejímu stavu zamítli.Má středně těžkou demenci,špatně chodí a není schopna pobytu v cizím prostředí,bojíme se,že by se tam zhoršila.Takže jsme opět ti nejhorší,je to naše rozhodnutí,oni nám přece chtěli pomoci,maminku jsme si chtěli vzít,tak ji máme a musíme se starat.Nemají žádnou starost,vůbec netuší,jak tady žijeme,jak už nám dochází někdy síly a o psychice nemluvím už vůbec.Nevím,jak tohle s manželem dlouho můžeme vydržet,ale chceme jí zpříjemnit zbytek života tím,že může dožít v rodině mezi svými,je u nás spokojená,má se dobře,jen nechápu ty tupé hlavy,že nejsou schopni ani na ten měsíc tu maminku pohlídat.Mě doslova nenávidí a manžel,protože se mne zastává je už taky ten špatný.Je to začarovaný kruh a nevím,jak z toho ven...
Reagovat na tento příspěvek

Vaše údaje

Toto políčko nechte prázdné *
Jméno *
Email

Příspěvek do diskuze

Text příspěvku *