Pracovalaq jsem na oddělení LDN a zde jsem se setkala s pacientkou jejíž životní příběh mě natolik oslovil,že jsem se rozhodla jednat.Tuto pacientku jsem si vzala do své péíče a tím jí poskytla nový domov ,kde bude v klidu žít až do svého konce.Tato pacientka měla sice svou rodinu,ale ta nemohla nebo nechtěla,jak to často ze své praxe znám,se postarat o svého blízkého a neustále tuto nebohou,starou a nemohoucí ,budu používat oslovení paní,nebot pacientka je v tomto případě příliš neosobní,pendlovali z místa na místo z ústavu do ústavu.Důvodem byl její zdravotní stav-19 hodin na OXIGENA4N9M přístroji a v neposlední řadě malý důchod,který nepokryl náklady na péči v některém z domovů.Tato nebohá pani již neměla co rodině nabídnout,,majetek již dávno darovala,už měla jen svůj stařičký život.Nebylo jednoduché přesvědčit úřady,že budu o pani pečovat ač nejsem ,,OSOBA BLÍZKÁ,,jak je popsáno v zákoně.Žádné peníze mi nemohou nahradit toto 2,5roku trvající soužití s touto BABULKOU,která obohatila nejen mě,ale i mou rodinu.Během pár měsíců úplně rozkvetla a stčilo tak málo,dát trochu rodinného tepla,vlídné slovo,pocit sounáležitosti o zdravotní péči není třeba psát to je samozřejmé,tu poskytne i zdravotní zařízení,ale to,že někam patřila je podle mě velmi důležité.Naposledy jsem jí splnila to ,že urničku jsem odvezla do jejího rodného domu a předala rodině.Nyní opět pracuji na oddělení a věřte,že budu-li mít možnost,tak opět nabídnu nový domov odložené babičce.
Reagovat na tento příspěvek