Vaše příběhy
Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.
Divná láska
25.8.11 | Andrea
Všechno začalo v srpnu loňského roku. Dědeček ochrnul a já paradoxně dostala práci mimo město, kde bydlím. Chtěla jsem s babičkou situaci nějak rozumně vyřešit, ona řekla, že nebude žádný problém, když bude dědeček doma a já budu v práci na plný úvazek. Byl. Brzy po tom, co se rozjela práce a všechny aktivity okolo, zkrátka normální život, začalo peklo. Babička mě začala trestat mlčením, nadávat mi, vyhazovat mě z bytu. O práci jsem samozřejmě přišla (ono učit žáky darebáky a ještě mít z domova peklo na klidu nepřidá). Argumentovala vždycky tím, že mi byt dali, abych se o ně starala a že jako dědečkova pečovatelka jsem povinna okolo nich být 24 hodin denně. Po tom, co jsem byla pár měsíců doma, se sklidnila, ale pak do mě začala rýt, že nemám práci. Teď se mi něco rozjelo, a je to tu znovu, problém zvaný Ty jsi dědova pečovatelka, tak se postarej a zařiď. Chtěla jsem pomoci, navrhla jsem různé alternativy a starala jsem se, dokud jsem mohla. Vlastně se starám pořád, když je něco potřeba, ráda pomohu, ale opravdu mi vadí, že jsem vždycky ta špatná a zlá a mrzí mě, že o mně tak smýšlejí, ačkoliv dělám vždycky, co je v mých silách. Tvrdí, že mě mají rádi, ale je to divná láska.
Reagovat na tento příspěvek
