Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

ODMĚNA ZA HODINU

(Zamyšlení ženy pečující 24 hodin o svého handicapovaného muže. )
Jsou tři hodiny.Odkládám hrnek od odpolední kávy a přemýšlím,co dál.Napřed dám Vojtovi svačinu, pak mu umyju hlavu a potom dojdu do krámku na nákup.
Vojta má rád sušené meruňky - pár jich v kuchyni opláchnu a nesu mu je do postele. Pomalu je žvýká a já se zatím převlékám a připravuju na nákup. Za chvíli začínám být nervózní. Než Vojta polkne jídlo, trvá to hrozně dlouho. Umělý chrup zpracovává meruňky třiadvacet minut. (Mnohem lepší pro nás bylo, když včera vypil diabetický nutridrink a dostal tak kvalitní výživu naráz, za pouhé za dvě minuty. Ale jedno balení stojí šedesát korun.) Dám mu napít. Potřebuje jít na záchod. Odtud ho odvádím do koupelny a chvíli mu myju vlasy. Pomáhám mu obléknout tričko. Ukládám do postele a přikryju ho.
Za tři minuty chce znovu čurat. Vím,že další pokus je zbytečný, ale nedá se nic dělat. S bílou holí se tam pomalu šourá sám. Po chvilce mi zoufalým tónem oznamuje, že to nejde.Moje nervy pracují. Podrážděně na něj vyjedu, dovedu do postele a přikryju. Cítím tlak v hlavě. Beru si tašku a konečně jdu ven. Jsou čtyři hodiny.Tlak v hlavě mě neopouští po celou dobu nákupu a přípravy večeře.
Když odhlédnu od jednoho nebo dvojího nočního probuzení a vydělím částku přiznaného příspěvku na péči počtem hodin mé celodenní osobní asistence, dostanu se k odměně l7,53 Kč za hodinu. Domácí práce,o které jsme se dříve, (pokud byl manžel zdráv), spravedlivě dělili, jsou navíc. Ale o peníze tolik nejde. Předchozích pět let jsem se starala o manžela i bez nich. Jde o to všechno vydržet.
Nový sociální zákon a poskytované služby měly postiženým a pečujícím o ně usnadnit život. Služby měly být dostupnější a skutečnost? Nabývám dojem, že opak je pravdou . Soužití dvojice vážně nemocného a velmi těžce postiženého je často, vinou zdražení za potřebné služby, obtížnější než dříve. Pokud má někdo dojem, že si můžeme díky příspěvku na sociální péči užívat, že mohu bez problému hradit doplatky na léky, nutridrinky a taxíky, kterými musím vozit manžela k lékaři, tak se mýlí. Stát preferuje péči o postižené v rodině, ale jsou pro to vytvořeny optimální podmínky?

Reagovat na tento příspěvek

 

22.7.08 | Leo

Milá paní.M.P., Věřím,že jste velmi unavená,smutná z toho ,že je Váš manžel nemocný .Ale je to přece jen Váš manžel.Nepíšete kolik je Vám let ,zda jste ještě v produktivním věku ,anebo v důchodu.Věřte,že pečovatelé,zdrav.sestry anebo pečovatelky na tom nejsou o moc líp.Když by jste vydělila jejich odměnu za péči 24 hod.,tak by Vám vyšla částka 41,-Kč.Neměla by jste možnost chodit ven na nákup a spala by jste tak 2-4 hod.denně.Není každý, člověk žádající o pomoc při péči o svého příbuzného schopný ohodnotit tuto nekonečnou a únavnou práci.Za co nejmenší obnos čekají kavalitní a odbornou péči a hlavně,že sami se nemusí starat!Jenže penězi nejde vše zaplatit! Vy máte aspoň svého manžela a pěkné vzpomínky na hezký život po jeho boku.Nevím,zda máte děti,ale je mnoho žen ,které by chtěli pomáhajícího manžela. Přeji vám opravdu hodně optimismu,silné nervy a věřte mi,že vše dobré ,co činíte pro svého manžela Vám bude vráceno. Neztrácejte víru v život,nikdy není tak zle ,aby nemohlo být ještě hůř. Hlavně ,že Váš manžel není vůči Vám agresivní ,tak jak mnozí pacienti bývají. Jen samé pěkné myšlenky,víru v sebe sama,neboť jen my sami jsme sobě překážkou.Chcete-li si někdy popovídat na Email tak pište S pozdravem Leo

20.8.08 |

Dobrý den. Osm let se starám o velmi těžce zdravotně postiženého syna DMO,postižení všech končetin,nechodící,spasticita,oční vada, mentální postižení...Synův otec se za něj styděl, takže jsem samoživitelka a žijeme se synem sami.Denně spím cca 2-4 hodiny.Tak jak si já celkem dovedu představit váš život,tak věřím, že si ten můj umíte taky představit.Mám za to, že se obě shodneme na tom, že současné zákony pro postižené jsou jemně řečeno paskvily.Dokázala bych to podložit spousty příkladů, ale to by bylo na dlouho. My zákony nezměníme, na to jsme malí páni, ale zkuste najít občenské sdružení ve kterém budou lidé s podobnými starostmi a problémy jako máte vy. Věřte mi, to je ta nejlepší pomoc a terapie pro ty,kteří se starají o nemocné a postižené,kteří tímto žijí v úplně jiném světě než zdravá populace.Zkuste to.Přeji hodně štěstí. Jarka

8.9.08 | Dana

Milá paní Marto, je úplně jedno, kolik je Vám let a je úplně jedno, že svého manžela milujete. Váš úděl je pro spoustu lidí nepředstavitelný (včetně mě). Vím, že spíše než radu, čekáte na slova povzbuzení, že je to zvládnutelné. To opravdu nevím a když, tak určitě ne na dlouho. Zkuste se obrátit na Váš Městský úřad (lze i elektronicky) s žádostí o pomoc. Třeba ve formě osobního asistenta, poskytnutí některých služeb v rámci pečovatelské služby. I malá pomoc a malá část dne, kdy to všechno nebude ležet na Vás, je k nezaplacení. Jestli Vám mohu poradit nějaké stránky, na nichž sisděluljí své radosti i starosti podobně osudem postižení lidé, tak tady je odkaz :www.ligavozic.cz. Je možné zíkat na nich i mnohou radu ohledně financí, péče apod. Pokud bych Vám mohla něčím přispět já osobně, klidně se ozvěte buď zde nebo na výše uvedených stránkách. Přeji pevné nervy, mnoho alespoň drobných radostí a dobrých lidí kolem Vás. Dana Š.

27.12.08 | alena

Milá paní, kdo nezažil-nezkusil, nepochopí.24 hod. péče - to jsou 3 zdravotní sestry v nemocnici. Jak to má člověk vydržet doma sám - to se nikdo neptá. Co z toho, že nás plno lidí obdivuje a takzvaně se nám klaní až k zemi. Pomoc tu nenabídne nidlo.Dokonce nám byl vyčten i výtah, zřejmě ho máme pro naše potěšení. Opravdu člověk má pocit, že mu to neštěstí lidé závidí. Velmi ráda předám se vším všudy těm, komu se zdá, že se na tomhle dá vydělat. To že si člověk neštěžuje, může být i známka vyčerpání. Věřme, že zítra vyjde znovu sluníčko a bude líp.

16.1.09 | marta

Vážení přátelé,když jsem o lońských prázdninách poslala na žádost dr.Tošnerové svůj popis jedné hodiny letního odpoledne,nedovedla jsem si představit,že do konce roku vyvolá vlastně největší odezvu ze všech zaslaných příběhů.Snad proto,že jsem tu jednu hodinu popsala tak detailně.Velmi děkuji Vám všem (čtyřem),kdo jste se ozvali.Můj příběh ale už skončil tak,jak končí pro většinu pečujících - manžel v říjnu zemřel.Starala jsem se o něho 80 měsíců a nikdy jich nebudu litovat.Všem,kdo se s podobnými starostmi vyrovnávají, přeju hodně sil a štěstí na dobré lidi kolem sebe.Snad se na tuto stránku ještě někdy vrátím,protože některé moje další zážitky na ni asi také patří.Marta

10.4.09 | Blanka

Milá paní Marto,přijměte upřímnou soustrast a jsem ráda,že pro vás oba se skončila doba plná bolesti a utrpení.Hodně pěkných dnů plných slunce a pohody,to Vám přeji do dalších letech.Určitě Vám zůstali i pěkné vzpomínky.