Vaše příběhy
Máte zkušenost, ať už pozitivní či negativní, týkající se péče o staršího dlouhodobě nemocného člověka, nebo s problémem související se stářím? Napište svůj příběh o vlastních zkušenostech. Nevíme-li o nich, těžko lze něco v zdravotně sociální oblasti měnit. Lze vložit i foto. V případě, že obsah nebude souviset se zadáním, včetně různých dotazníkových akcí studentů, budou mazány. Do příběhů, případným doporučením autoři webu nezasahují, jedná se vždy o vlastní zkušenost pečujícího. Napsaný příběh než vložíte, si přečtěte, překlepy totiž mohou vést k nesrozumitelnosti a pak i hodnotný příběh lze těžko uveřejnit.
Pohádka o zlobivém dědečkovi
Dědeček si, ale myslel, že takové štěstí bude mít pořád. Zapomínal, že s dvěma endoprotézami a po nějaké té mrtvičce není už takový junák jako za mlada. A zlobil! A zlobil! Pořád chtěl být samostatný a dělat věci sám. Když mu spadla lžíce na zem - hned se po ní sápal. Sotva stál, ale na plynovém sporáku by nejraději vařil. Ručičky po mrtvičce zlobily, ale nejraději by ostrým nožem všechno řezal. To proto, aby moc neobtěžoval.
Marně mu syn (také už pěkný dědek) domlouval. "Ještě jednou spadneš a zlomíš si nohu a už ti nikdo nepomůže!" Nebo: "Když jsi v bytě sám, ani ten mobil na krku ti nebude nic platný." Ale dědeček zlobil a zlobil a ještě pokřikoval: "Jednáš se mnou jako bych byl nějaký invalida!"
"To také jseš" odporoval syn a přemýšlel, jak dědečkovi vysvětlit, že zbytečně riskovat je hloupost. A jak mu vysvětlit, co by raději neměl dělat. A přišel na to! A dědečkovi teď pořád opakuje:
"CO NEMUSÍŠ TAK NESMÍŠ!" "CO NEMUSÍŠ TAK NESMÍŠ!" "CO NEMUSÍŠ TAK NESMÍŠ!" a my to uděláme za tebe.
Dědeček sice nejdříve ještě nějaký čas zlobil, ale pak to pochopil a polepšil se. Už i on ví, že "Co nemusíš tak nesmíš!"a řídí se tím. Ostatně proč ne, když má někoho, kdo to za něj udělá!
A jaké je z této pohádky ponaučení? Ať je vám kolik chcete, riskujte své zdraví, jen když to opravdu stojí zato! Možná budete mít smůlu a vás už ty reformy chytnou!
Reagovat na tento příspěvek