Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

Posudkový lékař?

Po zhlédnutí občanského juda jsem se rozhodla napsat svoji zkušenost s posudkovým lékařem.Již několik let se starám o nemocnou maminku.V srpnu se její stav prudce zhoršil a musela být hospitalizovaná.Po dvou týdnech ji ošetřující lékařka chtěla propustit v zuboženém stavu domů.Když jsem ji upozornila,že v takovém stavu nejsem schopna se o ní postarat štěkla po mě,že jí tedy dají ještě na geriatrii,ale jen na tři týdny.Poté mě navštívila sociální pracovnice,která mi navrhla podat žádost o příspěvek na péči.Po propuštění jsem byla nucena zůstat doma a dát v práci výpověď.Přihlásila jsem se na úřad práce a začaly první problémy.Vyřízení příspěvku na péči trvá měsíce a úřednice mi dávala doporučenky do zaměstnání,které jsem nemohla přijmout.Po nekonečném čekání jsem se dočkala.Byla jsem vyzvána,abych se seznámila s navrženým stupněm závislosti.Maminka,která je ležící a nic nezvládá dostala stupeň II.Sociální pracovník,který prováděl šetření navrhoval podle bodů k tomu určených stupeň IV.Posudková lékařka maminku nikdy neviděla a rozhodla od stolu.Sociální pracovnice mi radila,že si můžu přivydělat a na dobu co budu v práci zajistit placenou službu.Najdu snad někoho kdo se mi o maminku postará za 130 kč... na den? Vyžaduje celodenní péči,sama se ani nenají.Nakoupila jsem tedy potřebnou literaturu a nezbývá mi než bojovat.Zažádám o zvýšení a pokud neuspěji odvolám se.Je to snad trest za to,že nechci dát maminku do ústavu?S tím bych zřejmě problém neměla.Starat se o nemohoucí je strašně náročné i psychicky a ještě se nám co se chtějí starat hází klacky pod nohy.Byla bych ráda,kdyby mi odepsal někdo kdo má stejný problém.Ještě bych chtěla popřát oné lékařce,aby jednou dopadla stejně.
Reagovat na tento příspěvek

 

28.11.08 | Bell

Milá paní Dano,jste určitě hodná dcera,která nezapomněla na péči,kterou ji maminka poskytovala,když jste ji potřebovala.Je takových dcer velmi málo,to mi věřte.Když jste napsala tento svůj příběh,tak jste si určitě přečetla příspěvek pána,který prožil něco podobného,jako Vy.Popsal všechny zákony ,které Vám pomohou ve vaší záležitosti.Nedejte se a vytrvejte,neboť dle zákona,když pečujete o maminku a jste vedena na úřadě práce,tak Vám žádnou práci nemají nabízet.Pokud by jste si měla hledat práci,na nějaký zkrácený úvazek,tak jste nemusela opouštět to své.Úřední šiml má klotové rukávy a soucit nikde.Boží mlýny melou a o těm,kteří pouze škodí,a vše zlé se jím vrátí zpět!Hodně štěstí v jednání!!!

1.1.09 | Dana Bartošková

Vážená paní Dano,mám úplně stejný problém,jen se starám o manžela,oboustranného amputáře po infarktu myokardu 50 letého a o 23 letou dceru mentálně retardovanou.Náš pan doktor,který sedí 50 km od nás a nikdy jsme ho neviděli ani on nás rozhodl,že manžel je jen lehce postižený-přitom jezdí na elektrickém vozíku,neumyje se,nedonese talíř na stůl,nemůže zatopit atd.a dostal 2000 kč měsíčně k důchodu,přitom se o něj starám 20 let,musela jsem vzít práci na částečný úvazek,sehnat známého,který se stará o dům a současně ohřívá jídlo a já trnu v práci hrůzou,co se doma děje.Dcera ta se nepostará o sebe vůbec a úplně nejhorší je,když ji třeba vyplnou el.proud,dostane takový záchvat,že není k utišení,ale je taky lehce postižená a hotovo,pan doktor tak rozhodl!Je hrozné,že řadíme lidi do kolonek a někteří se tam prostě nevejdou,protože na ně platí jiné kolonky,ať si to jde každý na měsíc zkusit,zvlášť ten,co o tom rozhoduje a třeba s takovým člověkem nikdy ani nepřišel do styku.Setkala jsem se se zdravými lidmi,kteří mi i ty peníze záviděli a dali todostatečně najevo,neznám dovolenou,pořádně odpočívat už ani neumím,někdy jsem uhoněná a udřená,zvlášť,když je oba musím odvézt k lékaři nebo někam jinam,ale nikdy jsem si nestěžovala.Vím,ale jak těžké to je a vím,že o nás rozhodují lidé,kteří o nás nic nevědí,jen šetří peníze na nepravých místech.Také jsem se odvolala,prý to bude trvat až rok,než dostanu odpověď za tu dobu ale asi umřeme hlady,nebo nám odštípnou proud nebo tak něco,protože do ústavu ani jednoho z nich nedám nikdy tam nebyli!

16.1.09 | alena

Přečetla jsem si váš příspěvek ohledně péče o vaši maminku. Mám podobné zkušenosti při péči o mého manžela. Je těžce zdravotně postižený bohužel díky špatné kombinaci léků. Musí brát opiáty, aby se alespoň částečně ztlumily bolesti. Je na invalidním vozíku, se kterým nemůže sám manipulovatpro svalovou ochablost. Na příkaz vlády bylo nutné snížit příspěvky na péči, tak přesně jak píšete jsme dopadli i my. Sociální pracovník dle šetření a bodového hodnocení závislosti navrhl st.III, ale posudková služba přiznala od stolu st.II, aniž by manžela viděla. Tento přístup mne velice mrzí, neboť nejvíce "postižení jsou postižení".

6.7.09 | Hanka

Dobry den p.Dano.Asi na Vas prispevek reaguji po dosti dlouhe dobe,ale nemuzu se k vam nepridat k nazoru na soc.pracovnice.Muj otec si nedavno podaval prisp.na peci a po navsteve p.soc.prac.jsme veskere nadeje na pomoc od statu zavrhli.Memu otci je 60let jiz 4roky uz je v plnem invalidnim duchode pro postizeni casti mozecku.Nyni se jeho stav na tolik zhorsil ze musel podstoupit MR a zjistili ze uz ma postizen cely mozek a nedokaze byt bez cizi pomoci.Zapominani,spatna orientace,sotva dojde na WC,nedokaze uz se ani podepsat atd.Slecna soc.prac.ktera ho videla 5min v kresle usoudila ze je sobestacny a ze otec zrejme nedostane ani korunu.Jejich pristup me doslova zarazi a stejne jako vy prala bych takovym lidem totez aby si to alespon zkusili.Vam i Vasi mamince preji spoustu sil a hlavne pevne zdravicko.Mejte se hezky.Hanka

18.12.09 | Dana

Milá Dano, stejně tak jsem dopadla, když jsem se předloni potřebovala postarat o tatínka po mrtvici. Z nemocnice ho propustili, že už s ním více dělat nemohou, že vše je věkem (tehdy 85). Při dotazu, jak to mám udělat, abych nepřišla o finance (potřeba živit rodinu), mi bylo doporučeno přihlásit se na ÚP. Ale právě z důvodů, které kste uvedla, jsem nechtěla. Příslib toho, že k mému problému budou úřednice přihlížet mne neuspokojil. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem 3 měsíce marodila se sebou. Díky mé paní doktorce to bylo možné. Půl roku jsme čekali na vyjádření posudkové lékařky, která nemohoucímu tatínkovi přiznala pouze 2000 Kč, aniž by ho viděla. Odvolali jsme se na kraj a po měsíci tatínkovi přiznali 8000 Kč. Jenže si jich vůbec neužil, neboť po té, co mu byl příspěvek přiznán, musel být znovu hospitalizován a tentokrát to nedopadlo tak dobře jako před tím. Nehledě na to, že při každé návštěvě úřadu jsem si připadala, jako bych já, či tatínek, chtěl někoho okrást. Dokonce mi jedna úřednice řekla, že ona má také nemocnou maminku a vůbec neví jak to bude zvládat. Fakt hrůza. Každou návštěvu úřadu jsem oplakala, neboť jsem si uvědomila, jak je hrozně těžké, ač člověk chce, se postarat o bezmocné rodiče. To ani nemluvím o těch lidech, kteří nemají nikoho, kdo by za ně všechno vyřizoval. Dokonce mne to přimělo přihlásit se ke studiu na VOŠ obor soc. práce, abych, když už teď tatínek nežije, mohla pomáhat těm, kteří nikoho nemají.Paní Dano, měla jste se odvolat okamžitě po prvním rozhodnutí. Moc Vám držím palečky, ať uspějete, a ať se Vám všem daří co nejlépe. Přeji hezký večer. Dana

1.1.10 | Ben

Paní Dano váš problém není vyjímkou. Obraťte se přímo na p.Motejla nebo na ministra zdravotnictví, protože posudkoví lékaři jsou...

29.3.19 | Pavla

Vážená paní Dano, čtu si Váš příspěvěk až nyní, kdy jsem se dostala do stejné situace. Ačkoliv se téma péče o osobu blízkou a zvláště domácí pěče vyskytuje ve sdělovacích prostředcích stále častěji s tím, že podmínky se upravují a zlepšují, myslím, že se pro některé z nás nezměnilo vůbec nic. Také jsem musela odejít ze zaměstnání 3,5 roku před důchodem dohodou, ve které jsem měla uvedeno, že odcházím ze závažných důvodů, ke kterým patří zejména domácí péče o osobu blzkou. Odešla jsem proto, že stav mé maminky (86 roků) se zhoršil, sice není tzv. ležák, trochu chodí, ale nikoliv bez mé pomoci a jen pár kroků. Překážky nezvládá vůbec. Bez mé pomoci neudělá ani krok. Nic si nepřinese, neodnese, nenalije, musím jí pomáhat s oblékáním, vlastně ji oblékám sama, také hygienu jí provádím já. Z postele bez pomoci ani nevstane, ani neulehnne, používáme toaletní židli nebo pleny. Přesto, že jsem měla všechny lékařské zprávy uložené u praktického lékaře a neuroložka do zprávy výslovně uvedla, že maminka potřebuje celodenní péči a pomoc se všemi úkony, nepomohlo nic. Posudková lékařka nepřidělila průkaz ZTP/P, pouze nižší stupeň, který je mi na nic. O maminku se starám sama, protože nemám auto, většinou nás vozí bratr, ale máme potíže s parkováním. proto jsem žádala o přidělení průkazu. Navíc jsem zažádala o příspěvek na péči koncem ledna 2019, netrvalo to tak dlouhou dobu, koncem března posudková lékařka OSSZ v Olomouci podle lékařských zpráv zařadila maminku do stupně I. Stejně jako u Vás, od stolu, stav mé maminky může zřejmě nějakým šestým smyslem odhadnou na dálku. Maminka má těžkou revmatoidní artritidu, navíc neurologický nález, odvápněnou páteř a silnou neuropatii. Je slabozraká, po otoku sítnice pravého oko na toto oko nevidí, levé jí stačili ještě injekcemi zachránit. Má problém s vysokým tlakem, ischemickou chorobu srdeční a mám pocit, že už u ní začíná problém se stařeckou demecí. Také sluch už jí neslouží, zůstává jí poze 40% kapacity sluchu. Tak nevím, to opravdu nestačí ani na stupeň II ? Před 5 dny (kdy jsem ji na 3 hodiny musela nechat samotnou doma) opět už po několikáte spadla a zlomila si páteřní obratel. Musí ležet, pokud to jde, trochu chodit, v žádném případě nemá sedět. Vypůjčila jsem polohovací lůžko, ale není schopna se zvednout ani za použítí hrazdičky, takže jak její tak má záda dostávají opravdu zabrat. Navíc se starám o 89 letého tatínka, na něj jsem také podala žádost o příspěvek současně s maminkou. Ale 2 dny před návštěvou sociální referentky spadl, zlomil si krček a pohmoždil si hlavu a levý bok. Pohmožděniny se lepší, hlava je naštěstí v pořádku, ale operaci krčku museli lékaři odložit, protože po vysazení Warfarinu dostl zápal plic a plicní embolii. Šetření bylo tudíž zastaveno. V současné době leží už měsíc v doléčovacím zařízení v Pasece u Olomouce. Operace je však při jeho zdravotním stavu velmi riziková. jsem sice nahlášena na Úřadu práce, zažádala jsem i o podporu v nezaměstnanosti ( už 3 měsíce nemám žádný příjem), ale referentka pro zprostředkování zaměstnání mě informovala, že po přidělení příspěvku na péči mě z evidence vyřadí. To mám vážně žít z příspěvku 880,- Kč? Je mi z toho na nic. Zvláště přístup posudkové lékařky mě naprosto ohromil, považuji takový postup za nekompetentní a nestoudný. Pochybuji, že si zprávy vůbec prostudovala. Nevím, co navrhovala sociální pracovnice, ale ty zřejmě mají v sociálním šetření malou váhu. Myslím, že je třeba o takovém jednání informovat co nejvíce institucí, možná některé z nich nehodí příspěvek do koše. Zůčastnila jsem se školenípro pečující, které bylo v Olomouci pořádáno, takže nějaké informace jsem tam získala. Ale že mě čeká takové martýrium, to jsem vážně netušila.

18.10.19 | Jan

U nás nemáte šanci leda -P