Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

sama na maminku

Jsem nejmladší ze čtyř sourozenců. O maminku se starám již 18 let a to podotýkám sama. sourozenci pouze občas přijdou na návštěvu.A přesto neustále kritizují jaká mamka je a jak to je s ní těžké. ano v poslední době se zdraví zhoršilo a je to těžké. Před půl rokem jsem na radu zažádala o finanční příspěvek a začalo peklo. I když jsem nabídla,že se o dávku podělíme ale také o starosti a povinosti nikomu se do opatrování nechce. Ale pozor,všem je v očích že jsou schváleny peníze. které by samozřejmě chtěli,ale pomoct a postarat se to ne. Já chodím do práce,mám rodinu,nevím kde mi hlava stojí a přesto u maminky jsou sourozenci neustále omlouváni s tím jak je vše bolí,nemají čas,jak jsou hodní že jednou za 14 dní někdo zavolal atd... dnes jsem se z jejích úst dozvěděla,že má starost a opatrování ji nestačí a takto si to nepředstavuje. Že to nezvládám a dovolená,kterou jsem si dovolila nahlásit je opravdu špatná volba a měla bych ji zrušit. Abych nikoho neotravovala aby k ní nemusel chodit. Mamince je 83 let ,nechodí vše ji musím dělat já.Koupu ji,vařím,peru,uklízím,nakupuji,doktory,oblékání zkrátka vše. Tak si říkám,kde je ta úcta a spravedlnost,kterou vyžadují staří lidé od nás dětí. Je mi z toho smutno,protože vím,že se ničeho takového nedočkám.Ani od maminky a už vůbec ne od sourozenců,kteří si žijí své životy a přitom ještě mají tolik zášti a drzosti a přitom jsou v očích člověka pro kterého dělám vše na 1.místě
Reagovat na tento příspěvek

 

12.8.16 | Eva

Dobrý den, Vážená paní Ivo, ani nevíte jak ráda jsem si přečetla Váš příspěvek a zjistila jsem, že v této situaci nejsem sama. Mám otce 83 let, který již nemůže být sám a byl umístěn na LDN v místě bydliště, kde žiju i já. Pravidelně za ním docházím a po cca 6 týdnech kdy byl upoután na lůžko se nám ho podařilo za pomoci rehabilitačních pracovníků opět "zvednout na nohy", pravidelně za ním docházím abych s ním chodila, ještě nad rámec rehabilitace. Když přijdu na pokoj, tak otec vždy dává najevo jak, je rád, že mne vidí, to samé při mém odchodu, ale jak se s ním ocitnu sama na chodbě tak na mne zle pokřikuje "co chceš, proč sem chodíš tak často, co si myslíš, že za to dostaneš". Toto se mi stalo cca před týdnem, už nemám sílu za ním docházet a tvářit se, že je všechno v pořádku. Stojím před rozhodnutím jestli návštěvy na LDN ukončit nebo v nich pokračovat, ale v tomto případě ničím sama sebe a už moc nezbývá a skončím sama dobrovolně na psychiatrii,protože toto se už nedá vydržet. Mám ještě dva sourozence, kteří zde ale nežijí, a vždy byli ti dobří, protože oni jsou návštěva, ale my jsme pořád ty zlý. Moje maminka je také na LDN, ale 50 km od mého bydliště a já jsem pro ni pouze ta, která "strčila tátu na LDN", protože se o něj nechtěla starat", aby toho nebylo málo, tak rodiče na sebe byly v poslední době hodně zlý, a já protože jsem jim zajišťovala základní potřeby, tak jsem v posledních 5 letech pod stálým psychickým tlakem a celá rodina - sourozenci a rodiče jsou proti mne. Hluboko ve mne je zakořeněno, že o rodiče musíme pečovat, když už sami nemohou, ale kde je ta hranice, za kterou mohou rodiče bezostyšně zajít a psychicky nás ničit a ještě se tvářit, že se nic neděje, že to ty jenom pořád něco máš proti nim - pořád ve mne záměrně vyvolávají pocit, že já jsem ta špatná. Já chodím ještě do práce, mám svoji rodinu, děti, vnoučata, kterým bych se chtěla věnovat,ale buď jsem na LDN, nebo jsem tak psychicky na dně, že už nic jiného nezvládám, nevím jak z této situace ven a děkuji Vám, za Váš příspěvek.

4.9.16 | hanka

Mám podobný problém.Jsem tedy ráda,že jsem si přečetla i od jiného člověka.Mámě je 78 let,sice je chodící,ale nedůtklivá.Bydlím u ní v domku.Sestra sem přijede tak jednou za čtvrt roku na hodinu.Synovci taktéž..Když po nich chci pomoc,řeknou mi,že je babička soběstačná a svéprávná,Ovšem mamka se odmítá mýt,odmítá jakoukoliv lékařskou návštěvu,úklid a čistota jí nic neříká.Takže veškerá starost je na mne.Ovšem k lékaři jí nedostanu.A naopak od zbytku rodiny dostanu ještě vynadáno,že jí k lékaři vůbec nutí.U lékaře nebyl už 14 let.Ale zdr.problémy má.Ovšem je nechce nikde přiznat.

3.12.16 | Ludmila

Četla jsem příspěvky k těmto článkům. Pracuji jako soukromá pečovatelka, takže o těchto situacích hodně vím. Mohu vás ubezpečit, že v 99,9 % případů je to ve všech citově se nechají vydírat jen děti, kteří o rodiče pečují. Druhý poznatek - zařiďte si pečovatelku zvenku, ať soukromě nebo organizaci. Senior si k ní nikdy nedovolí to co k Vám, Vy budete mít čas na sebe, možná na rodinu a pokud senior konečně zjistí co jste pro něj dělali, začne si vás více vážit. Pokud ne, omezila bych se na návštěvy jako ostatní sourozenci. Už slyším - že to nejde, ale upřímně řečeno , jde to, jen Vy máte ten pocit, že to bez vás nepůjde. Vím to ze své praxe pečovatelky. Další bod je - vaši senioři po různých mrtvičkách, pádech, operacích, zhoršení stavu začínají být sebestřední, okolí je přestává zajímat a řeší jen sebe a své problémy, mění se jim osobnost. Není to nic proti vám - jen vás mají nejblíž, tak vylévají svou frustraci a je jen na Vás, zda si to necháte. Jakmile začnou, opusťte je a přijďte zase za pár dní. Vzpomínejte s nimi na mládí, na známé, probírejte fotky, odveďte pozornost od jejich "bolístek" a budete se za čas s nimi citit příjemně. Jakmile připustíte, že se necháte zneužívat, budete se neustále cítit frustrovaní a nebudete na rodiče vzpomínat dobře. Je to zkušenost, staří lidé za to nemohou, osobnost s přibývajícím věkem se mění bohužel do "vegetativního" stadia, tj. stravování + vyprazdňování, a to jen proto, že se seniory nemáme čas mluvit o tom co chtějí - chtějí se vrátit do minulosti.