Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

Stáří?!?!?!

Stáří !?!?!?!?
Jedeme autem. Audinkou. Máme vyměněné auto s Vaškovými „mladými“. Je to jeho bývalé auto. Říká, že se ho začal bát, je na něho moc živé. Beru to jako znaménko plus, znaménko zodpovědnosti, i když řídí moc dobře. Vaškovi je 74 let. Vyslovuji nahlas povzdech: „Škoda, že nejsme o 10 let mladší. Mně by bylo 54, tobě 64 let“. A tak chvíli jedeme dál bez komentáře.
Pak si vzpomeneme na známou, která si stěžuje na vztahy v práci. A následuje další úvaha, která přebíjí tu minulou. „Tohle máme naštěstí za sebou. Stýkáme se jen s lidmi, které máme rádi, a se kterými si máme o čem povídat“. Výhoda stáří.
Kdybychom se byli s Vaškem seznámili o 10 let dříve, byli bychom oba jinde. On – pracovní divoch. Pak následoval infarkt. Já – vdova, která si libovala, že je sama svojí paní a na žádného nemusí již brát ohledy. Svobodná, nezávislá.
Ale teď jsem spokojená, šťastná. Mám vedle sebe mužského, který je chvíli pozorný starší pán a chvíli v něm řádí kluk. Známe se rok, ale prožíváme spolu první společné vánoce. Po letech, kdy jsme oba byli sami. Já jsem sice trávila svátky s vnoučaty a on na chaloupce v horách se svojí rodinou. Ale teď se stalo i vánoční uklízení ve dvou příjemným zážitkem. Nespěcháme. Vyhradili jsme jeden celý den úklidu, ale ráno jsme neošidili příjemnou snídani. Další výhoda stáří a ne nepodstatná. Krásná rána. Probouzím se obvykle v 5 nebo v 6 hodin. Většinou vstanu a jdu k počítači (jsme počítačově gramotní důchodci). Pak se vrátím do postele, ještě trochu poležíme. Pak si uděláme krásně ozdobenou snídani, zapálíme svíčku, pustíme si případně hudbu. Kdyby mně tuto idylku nabízeli ve čtyřiceti, asi bych poděkovala. Ó, jak je to příjemné v těch čtyřiašedesáti.
S nadhledem sleduji kmitání svých dcer s vnoučaty. Na hudebku, keramiku, rugby, tenis, do skautu, na pozemní hokej, jedno, druhé, třetí dítě. Někdy jsme do soukolí zapojeni, ale jen někdy. Když můžeme. A když to není krizovka, např. nemoc dětí, důležité pracovní povinnosti rodičů atd. To pak ochotně ustupujeme. Ale jinak skoro nemáme čas. Trochu si ještě přivyděláváme prací. Staráme se o domek a zahrádku. Pak divadla, výlety, procházky, návštěvy. Ani všechny známé nestačíme pozvat. Vašek mne naučil i ocenit dobré jídlo.
Nevýhoda stáří? Zbývá nám málo času a už není tolik peněz, abychom zvládli všechno, co bychom chtěli přečíst, zažít, procestovat. Ale zaplať Pánbůh za to, že ten závěr života zatím prožíváme v relativním zdraví (pardon, teď se mi zhoršilo psaní, protože mne bere křeč do ruky, bolí mne rameno a musím si jít nakapat do očí, cestou si mezizubním kartáčkem ošetřím místo pod čtyřmi můstky, napiji se čaje na játra…). Ale už jsem se vrátila, abych dokončila chválu stáří. Zatím to klape, ale vím, tedy víme, že tělo bude stále více neposlouchat, že bude bolet. Zauzlované mozkové závity se budou rozvolňovat, možná půjdeme do plenek. Pracujeme ale na tom, abychom se radovali z toho, co přináší „TEĎ“ a oddálili to neatraktivní, co bude možná POTOM. Abychom se na tuto chvíli připravili, abychom nebyli ze stáří zmatení. Stáří je tak normální věc a zase tak vzácná věc – dožít se vyššího věku v pohodě, po všech problematických peripetiích života, že mi nezbývá, než zavelet: „Budiž zazpívána Óda na radost ze stáří, podmalovaná hudbou Beethovena“.

Jarka s Vaškem


Reagovat na tento příspěvek

 

10.3.13 | helena

dobrý den jarko a vašek,tak sem si početla taky vaše krásné počteníčko o stáří,moc pěkné a pravdivé.já ted v duchodu prožívám moc krásné období,děkuju bohu za každý den.mám tolik zájmu,že bych musela ten týden natáhnout.přeju vám hodně zdraví,radost z vnoučátek apohodu do dalších společních roku.srdečně vás zdraví helena.