Mám vztek na svou starou 86 letou matku. Jsem vytížená podnikatelka, miluji svou práci a absolutně mě naplňuje. Moje matka je zatím soběstačná, sama chodí a nakupuje si. Je jí již 86 let. Bydlí v činžovním domě ve 3. patře bez výtahu. Uvědomuji si že v této kondici nemusí být dlouho. Ráda bych jí pomohla její dosavadní byt prodat a koupit jiný byt ve stejné lokalitě s výtahem a udělat jí stavební úpravy v bytě, např. bezbariérovou koupelnu apod. aby byla co nejdéle soběstačná . Matka o ničem takovém nechce ani slyšet. Kdo jí bude v budoucnu tahat dolů po schodech, pokud nebude moci sama sejít dolů, kdo jí bude tahat z vany, když se bude chtít vykoupat ? Já tedy rozhodně ne. Mám sto chutí se na ní vykašlat, odstěhovat se natrvalo do zahraničí a nechat jí zde svému osudu. Stále se mluví jen o tom, jak se mladí nechtějí postarat o své rodiče ve stáří, ale nikde se nepíše o tom, jak jsou staří lidé sobečtí a vůbec se mladým jejich péči nesnaží ulehčit. Přitom čekají od svých dětí, že se pro ně budou bezvýhradně obětovat. Matka se též odmítá přestěhovat blíže mému bydlišti a očekává že za ní budu minimálně obden jezdit, moje práce a vytížení jí vůbec nezajímá, žije jen ve svém přiblblém důchodcovském světě. Mám na ní vztek, a jsem rozhodnutá, že na ní vykašlat a odstěhovat se natrvalo do zahraničí ať si tady poradí jak umí. Nemíním si kvůli ní zničit život.
Reagovat na tento příspěvek