Stalo se mi totiž něco, co můj život obrátilo úplně naruby. Odešla jsem 3,5 roku před důchodem ze zaměstnání a začala se starat o rodiče, protože jsem to při práci už nezvládala. Ačkoliv se téma péče o osobu blízkou a zvláště domácí pěče vyskytuje ve sdělovacích prostředcích stále častěji s tím, že podmínky se upravují a zlepšují, myslím, že se pro některé z nás nezměnilo vůbec nic. Ze zaměstnání jsem odešla k 22.2. 2019 dohodou, ve které jsem měla uvedeno, že odcházím ze závažných důvodů, ke kterým patří zejména domácí péče o osobu blízkou. Odešla jsem proto, že stav mé maminky (86 roků) se zhoršil, sice není tzv. ležák, trochu chodí, ale nikoliv bez mé pomoci a jen pár kroků. Překážky nezvládá vůbec. Bez mé pomoci neudělá ani krok. Nic si nepřinese, neodnese, nenalije, musím jí pomáhat s oblékáním, vlastně ji oblékám sama, také hygienu jí provádím já. Z postele bez pomoci ani nevstane, ani neulehnne, používáme toaletní židli nebo pleny. Přesto, že jsem měla všechny lékařské zprávy uložené u praktického lékaře a neuroložka do zprávy výslovně uvedla, že maminka potřebuje celodenní péči a pomoc se všemi úkony, nepomohlo nic. Posudková lékařka nejn že nepřidělila průkaz ZTP/P, pouze nižší stupeň, který je mi na nic. O maminku se starám sama, protože nemám auto, většinou nás vozí bratr, ale máme potíže s parkováním. Proto jsem žádala o přidělení průkazu. Ale to není tak důležité. Koncem ledna 2019 jsem zažádala také o příspěvek na péči, sociální šetření netrvalo tak dlouhou dobu, koncem března posudková lékařka OSSZ v Olomouci podle lékařských zpráv zařadila maminku do stupně I. Stav mé maminky může zřejmě nějakým šestým smyslem odhadnout od stolu, na dálku. Maminka má těžkou revmatoidní artritidu, navíc neurologický nález, odvápněnou páteř a silnou neuropatii. Je slabozraká, po otoku sítnice pravého oko na toto oko nevidí, levé jí stačili ještě injekcemi zachránit. Má problém s vysokým tlakem, ischemickou chorobu srdeční a mám pocit, že už u ní začíná problém se stařeckou demecí. Také sluch už jí neslouží, zůstává jí poze 40% kapacity sluchu. Tak nevím, to opravdu nestačí ani na stupeň II ? Před 5 dny (kdy jsem ji na 3 hodiny musela nechat samotnou doma) opět,už po několikáte, spadla a zlomila si páteřní obratel. Musí ležet, pokud to jde, trochu chodit, v žádném případě nemá sedět. Vypůjčila jsem polohovací lůžko, ale není schopna se zvednout ani za použítí hrazdičky, takže jak její tak má záda dostávají opravdu zabrat. Navíc se starám o 89 letého tatínka, na něj jsem také podala žádost o příspěvek současně s maminkou. Ale 2 dny před návštěvou sociální referentky spadl, zlomil si krček a pohmoždil si hlavu a levý bok. Pohmožděniny se lepší, hlava je naštěstí v pořádku, ale operaci krčku museli lékaři odložit, protože po vysazení Warfarinu dostal zápal plic a plicní embolii. Šetření bylo tudíž zastaveno. V současné době leží už měsíc v doléčovacím zařízení v Pasece u Olomouce. Operace je však při jeho zdravotním stavu velmi riziková.
Jsem sice nahlášena na Úřadu práce, zažádala jsem i o podporu v nezaměstnanosti (už 3 měsíce nemám žádný příjem), ale referentka pro zprostředkování zaměstnání mě informovala, že po přidělení příspěvku na péči mě z evidence vyřadí. To mám vážně žít z příspěvku 880,- Kč? Je mi z toho na nic. Zvláště přístup posudkové lékařky mě naprosto ohromil, považuji takový postup za nekompetentní a nestoudný. Pochybuji, že si zprávy vůbec prostudovala. Nevím, co navrhovala sociální pracovnice, ale ty zřejmě mají v sociálním šetření malou váhu. Koncem loňského roku jsem se zůčastnila školení pro pečující, které bylo v Olomouci pořádáno, takže nějaké informace jsem tam získala. Ale že mě čeká takové martýrium, to jsem vážně netušila.
Myslím, že je třeba o takovém jednání informovat co nejvíce institucí, možná některé z nich nehodí příspěvek do koše.
Reagovat na tento příspěvek