Zasílání novinek | O webu Hledaná slova | Kontakt

Za dobrotu....

Dovolte mi se s vámi podělit také o můj příběh, který se týká péče o mou maminku. Začalo to všechno před dvěma lety, kdy se rapidně zhoršil zdravotní stav mého tatínka a po několika týdnech a po těžké nemoci zemřel.Poslední měsíc jeho života byl plný utrpení také díky chybám ze strany lékařů a veškerá péče o něj byla na mamince a na mě.Zbylí dva sourozenci se občas zastavili na kafe, ale prakticky s ničím nepomohli.Sestra pro to, že na nějaké přebalování nebo ošetření proleženin prý neměla žaludek a bratr proto,že je to chlap a ti to prostě nedělají.Po tatínkově smrti se rodina rozhodla, že bude pro maminku lepší, když v klidu dožije u nás, protože máme v přízemí bezbariérový pokoj s koupelnou, který jsme pro tuto příležitost před lety udělali.Bohužel jsme netušili, do čeho se řítíme...
Mimochodem byl to nápad mé o 12let starší sestry, která měla už předem spočítané kolik jí to vynese. Měla do konce tu drzost, že pár dnů po tatínkově smrti prošmejdila celý jeho pokoj a poté znechuceně prohlásila, že by ji zajímalo, kam dal ty peníze co vydělal prodejem vlastních obrazů. Už tehdy nás mělo napadnout, že to nepřinese nic dobrého.Manžela postupně dotlačili mí sourozenci k tomu, aby zařídil přestěhování maminky a s tím spojené veškeré formality, poté na jejich přání zajistil prodej bytu.Ještě teď si vzpomínám, jak byli lační po penězích a neustále navštěvovali maminku aby zjistily jak jsou na tom.Rok po tatínkově smrti se byt prodal, hlavně díky manželově úsilí, ale tím začlo další kolo problémů. Dědictví se rozdělilo na 4stejné díly, ale to se nelíbilo ani sestře ani bratrovi. Maminčina část jim byla trnem v oku a tak dlouho doráželi, až ji připravili i o to.Jejich návštěvy se začaly krátit, zavolali jen občas. Změna nastala asi před měsícem, kdy jsme já a manžel svolali rodinnou radu kvůli zdravotnímu stavu maminky.Začala mít problémy se stařeckou demencí, mívá výpadky paměti, změny nálad, nadává a vymýšlí si že jsme na ni zlí.Mého manžela nemůže ani vystát, a po oné rodinné radě vlastně ani mě. Prohlašuje, že je můj muž zloděj a lhář, že v naší rodině je jediný inteligent můj syn, to se prý hned pozná a nechá si od mých sourozenců namluvit cokoli.Když jsem sourozencům řekla, že je maminka nemocná a mělo by se to řešit a že by se taky mohli zapojit do péče o ni ať změní prostředí, sestra prohlásila že jediný kdo potřebuje psychiatra jsme my a že věděla že to nakonec dopadne takto a jestli se mamince cokoli stane, bude to jen a jen naše vina.No a od té doby to jde u nás z kopce, jediné čemu to prospělo, je vztah mezi mnou a manželem, který to srovnalo a utužilo. Maminka a mí dva sourozenci jsou teď na jedné lodi a my na té druhé.Pomlouvají nás kde se dá a vymýšlí si story o tom, jak co bylo.Jen nevím, jak dlouho to psychycky vydržím, když už teď nad tím psaním brečím...Mimochodem dnes mám narozeniny a to ranní přání od matky bych vám fakt nepřála.
Reagovat na tento příspěvek

 

17.11.11 | Dobra

Milá paní Ireno, je to smutné, cítím s Vámi, protože se také sama ze tří sourozenců starám o stejně nemocnou mamku, a ti si to ani nechtěli připustit, natož vyzkoušet. Pomáhá mi jen moje rodina, mí 2 synové a manžel, kteří jsou 30km od nás. Jestli Vám mohu poradit, zkuste to jako já...objednejte ji na neurologii kvůli těm závratím a pak už Vás odtamtud pošlou za dalšími odborníky a budete vědět jak dál postupovat. Mě také hodně pomohla kniha "Demence" Průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele, kterou napsal Huub Buijssen, kterou jsem sehnala na internetu. Uvidíte, že příběhy jsou si podobné jak vejce vejci, já říkám jak přes kopírák a tak když mě někdo chce poučovat nebo obviňovat, aniž by mi sám předvedl, co umí, tak se musím jen pousmát a navrhnu, ať si to vyzkouší na víkend nebo měsíc a uvidíte, jak všichni obrátí. Měla by u toho být i vaše matka, aby viděla reakce a budete mít alespoň na chvíli klid. Až budete mít vyřešené doktory a přiznán příspěvek na péči, můžete matku dát podle možností ve vašem okolí do stacionáře a jet třeba na dovolenou, ale ti senioři by měli poznat, jak to s nimi kdo myslí. Mě nepomohl nikdo, ani když jsem byla nemocná, tak už si také do ničeho nenechám mluvit, protože stejně se každý jen snažil mamku někam rychle umístit, aby si mohli rozebrat majetek atd., ale pomoc nenabízel nikdo. Tak Vám přeju hodně síly a pevné nervy, a věřte mi, že bude lépe, až bude mít Vaše maminka léky, které potřebuje. Dobra Pospíšilová PS:Mě také chtěli obvinit, že to je má vina, kam se matka dostala, ale to je jen jejich neznalost, jakými stádii tato nemoc prochází, tak se nedejte. Doktoři mě chválí, že jsem matku postavila na nohy, že jsem šikovná, tak třeba takovou sílu najdete i v sobě. Držím Vám palce ;)